NP Plitvická jezera: v říši modrozelených jezer
 


























Den 11. - Pátek 14.7.2000

V noci na dnešek jsem poprvé pěkně vymrznul, ale ráno se na nás směje Sluníčko. Ve zdejším supermarketu jsme nakoupili nějaké drobnosti, zaplatili jsme kemp (127HRK) a vydali jsme se k nedaleké bráně do národního parku Plitvická jezera, což je chorvatský nejnavštěvovanější park o rozloze 20 000ha. Je to vlastně velká soustava 16 modrozelených krasových jezer, stupňovitě nad sebou seřazených v délce 7km, ležící v nadmořské výšce 503 až 639 metrů. Jezera jsou navzájem propojena 92 vodopády, spadajícími z výšky 3 až 76 metrů. U vchodu jsem konečně uplatnil svoji falešnou studentskou průkazku a místo 65HRK jsem platil 40. Po chodníčku klesáme k prvním jezerům. Už ten výhled z vrchu je úchvatný. Jezírka mezi skalisky v několika úrovních nad sebou. Všechno je to propojené kaskádami a vodopády. Nad těmito tzv.Dolními jezery se tyčí Velký vodopád. Ledová voda tu padá z výšky 78 metrů. K vodopádu se dostáváme po dřevěném chodníčku, které tu v délce několika desítek kilometrů protínají národní park křížem krážem. Snad se dnes stihneme podívat ke všem důležitým jezerům. A snad také objevíme Vinnetouovu jeskyni, ve které byl ukrytý poklad! Ta jeskyně tu opravdu je. A hned u prvního jezera vedle Velkého vodopádu. Vypadá to tu sice trochu menší než ve filmu, ale je to ono!

Okolo pěkného jezera Milanovac se dostáváme k jezeru Kozjak, což je zdejší největší jezero. Jezdí po něm výletní loďky a veškeré jízdy těmito plavidly jsou zahrnuty ve vstupném. Lodí se tedy dostáváme k tzv.Horním jezerům. Obcházíme Gradinsko jezero a místy si připadáme jako někde v indonézském pralese. Je tu opravdu nádherná příroda. Malým okruhem se dostáváme zpět k dlouhému, ale úzkému jezeru Kozjak a loďkou přejíždíme tentokrát jen na protější břeh, nikoliv na začátek k dolním jezerům. Zde na protějším břehu má zastávku vláček, který tady jezdí mezi třemi stanicemi. První je nedaleko dolního vchodu, kterým jsme do parku vstoupili, druhá je tady u druhého vchodu a třetí stanice, kam za chvíli zamíříme, je u Proščanského jezera. Proščanské jezero je druhé největší a leží spíš v lese než ve skalách. To je vlastně nejmarkantnější rozdíl mezi dolními a horními jezery. Dolní jezera leží ve skalách, zatímco jezera horní – od Kozjaku k Proščanskému – leží spíše v zalesněném údolí. Samotné Proščanské jezero, u kterého jsme vystoupili, leží ze všech jezer nejvýše a od něj voda absolvuje strastiplnou cestu přes vodopády, peřeje a kaskády až k tomu nejspodnějšímu jezírku. V Korytu řeky Korana pak pokračuje dál kamsi do Bosny.

My jsme zatím velkým okruhem obešli horní jezera a vláčkem jsme se přesunuli zpět na zastávku, abychom se svezli až na konečnou k prvnímu vchodu. Tady jdeme ještě kousek pěšky a naposled se můžeme zadívat dolů na tu nádheru. V národním parku jsme strávili celkem pět hodin a je načase zahájit návrat domů. Počasí se začíná kazit, takže je načase. Usedáme do „pažouta“ a vyrážíme směrem na Záhřeb.

předchozí stránkadalší stránka

NP Plitvická jezera
NP Plitvická jezera

Velký vodopád (78m)
Velký vodopád (78m)

NP Plitvická jezera
NP Plitvická jezera

NP Plitvická jezera
NP Plitvická jezera