Zadar: první ze starobylých měst severní dalmácie
 


























Den 5. - Sobota 8.7.2000

Ráno už je Libor zase v kondici, dokonce natolik, že usedá znovu za volat a plní i nadále svou funkci hlavního řidiče. Náš další cíl je nedaleko, asi 40km na pevnině, která uzavírá výhled z naší pláže v kempu Plantaža. Tam někde se nachází město Zadar, první ze starobylých měst dalmatského pobřeží. Nejdříve ještě musíme zaplatit kemp. Náš dvoudenní pobyt vychází dohromady na 240HRK. Potom už vyrážíme podél pobřeží na nový dálniční most přes úžinu Novsko zdrilo, která spojuje Velebitský kanál – tedy úžinu mezi chorvatským pobřežím a všemi ostrovy, které brání ve výhledu na volné moře – a zátoku zvanou Novigradsko more. Starý most během války strhla jugoslávská armáda a my si jen bezděky uvědomujeme, že se blížíme do míst, kde probíhaly nejtěžší boje občanské války.

Zanedlouho jsme v Zadaru, průmyslovém městě se 70 000 obyvateli. Zadar je nejen důležitým přístavem, ale také kulturním a hospodářským centrem severní Dalmácie. Základy města položili Římané, kteří zde vybudovali kapitol, forum, divadlo a lázně. Později město osídlili Slované a určitou dobu, byť jen administrativně, spadalo také pod správu Byzantské říše. Na počátku 13.století město na popud Benátské dóžecí republiky zničili křížoví rytíři a v roce 1358 přešlo do uherských rukou. Benátský sen o ovládnutí Zadaru na delší čas se pak naplnil v roce 1409, kdy uherský král Ladislav město jednoduše prodal. Město Zara, jak Zadar nazývali Benátčané, se stalo sídlem místodržitele pro oblast Dalmácie a Albánie. Benátčané vybudovali ze Zary nejmohutnější pevnost na východojadranském pobřeží, která se měla stát hrází proti neustálým tureckým výpadům.

V roce 1797 připadl Zadar Rakušanům a v období mezi oběma světovými válkami byl součástí Itálie. Opustilo jej více než 8000 obyvatel, které nahradily tisícovky nových obyvatel – Italů. Za 2.světové války byl Zadar silně poničen leteckými nálety. K opětovné výstavbě města, včetně obnovy většiny kulturně historických památek, došlo až za Tita.

My jsme celkem bez problému našli podle dopravních značek poloostrov, na kterém se rozkládá opevněné staré město. Celý poloostrov jsme objeli ve snaze najít vhodné místo pro parkování zdarma, dokonce jsme se málem nechtěně nalodili na trajekt, ale místo, kde by se dalo zaparkovat a zároveň neplatit, prostě v okolí starého města neexistuje. A tak když jsme viděli, že už nás silnice vyvádí pryč z poloostrova, zastavili jsme na prvním volném místě, které jsme viděli. Kluci se rozhodli, že tu budou hlídat a já jsem tedy vyfasoval jejich dva foťáky a kameru a silně připomínajíce zapáleného japonského turistu jsem vyrazil vyfotit a zdokumentovat zadarské staré město. Ovšem rozhodnutí hlídat u auta bylo docela šťastné. Jak se ukázalo, přímo za prvním rohem byla policejní stanice a u našeho auta také hned byly dva strážci pořádku a zajímalo je, proč jsme za parkování nezaplatili. Kluci se vymluvili, že je mi špatně, a že jsem šel zvracet, a že za chvilku jedeme pryč, takže to nakonec uhráli.

Já jsem mezitím svůj běh starým městem zahájil na Zeleném náměstí u rotundy sv.Donáta. Tato rotunda pochází z 9.století a je to nejreprezentativnější stavba starochorvatské  architektury. Rotunda dnes dominuje velkému prostranství, někdejšímu římskému foru. Proti rotundě stojí kostel Panny Marie, jehož průčelí je renesanční, a který patří k sousednímu klášteru z 11.století. Hned vedle kostela se nachází budova archeologického muzea, ale jeho návštěvu bohužel v poklusu nezvládnu. Ještě si prohlédnu vysokou věž hned za rotundou a přesouvám se dál severním směrem k Mořské bráně. Ta byla postavena v roce 1560 a o 11 let později, po slavném vítězství nad Turky v bitvě u Lepanta, byla opatřena tabulí se slavnostním uvítáním zadarských námořníků. Od brány je pěkný výhled na zadarský přístav, odkud odjíždějí trajekty na okolní ostrovy, jako např. Ugljan, Dugi Otok, Iž nebo třeba poměrně vzdálený Cres. Hlavní obchodní třídou se dostávám ke kostelu sv.Šimona z přelomu 5. a 6.století a dostávám se k druhé z bran Starého města. Tato se jmenuje „Kopnena vrata“, což obzvláště v češtině zní docela zajímavě. Brána byla postavena v roce 1543 podle plánů italského renesančního stavitele Michele Sanmicheliho. Nad hlavním obloukem je vytesán městský znak a lev sv.Marka. Okolo několika obchodů s elektronikou, mimochodem jsou to první obchody tohoto druhu, které v Chorvatsku registruji – i když je pravda, že jsme neprocházeli centrum Rijeky – se dostávám zpět k autu, kde už na mě netrpělivě čekají kluci. Je načase pokračovat dál na jihozápad.

Celkem bez problémů jsme se vymotali z centra a míříme směrem na Split. Den teprve začíná, ale Slunce už pěkně pálí. Zdá se, že nás čeká další čtyřiceti stupňový den. Asi po 35km míjíme největší chorvatskou vnitrozemskou vodní plochu - Vranské jezero. Až sem vedli Římané ze Zadaru svůj akvadukt! My jsme sice k jezeru odbočili, ale po několika kilometrech jsme se zase vrátili na hlavní cestu a pokračovali jsme dál k Šibeniku. Toto město i nedaleký národní park Krka si ale necháme až na zpáteční cestu, dnes musíme ukrojit poměrně slušnou porci kilometrů, protože nás v Makarské možná bude čekat kolega z práce Zdeněk. A Makarská je ještě poměrně daleko a navíc nás dnes ještě čeká Trogir a Split, jejichž prohlídku si nemůžeme nechat ujít!

předchozí stránkadalší stránka

Zadar na www.zadar.hr
Zadar na www.zadar.hr

rotunda sv.Donáta
rotunda sv.Donáta

věž vedle rotundy sv.Donáta
věž vedle rotundy sv.Donáta

zadarský přístav
zadarský přístav

brána "Kopnena vrata"
brána "Kopnena vrata"